Krušná jsou rána opilcova. A rána nájemných vrahů ještě horší... co se stane, když se obojí zkombinuje u jedné ne příliš trpělivé a nevyspalé osoby??To si můžete přečíst.
Kapitola první
Nina
Někde jsem slyšela zvonit telefon. Přetáhla jsem si polštář přes hlavu a snažila se ten zvuk ignorovat. Zvonění přestalo. A pak to začalo nanovo.
S klením jsem vylezla z postele a začala se přehrabovat oblečením, které bylo poházené na zemi, ve snaze najít ten zatracený mobil. Když jsem ho konečně našla, už nezvonil. Podívala jsem se na nepřijaté hovory a zjistila, že mi volal šéf. Tak na tenhle hovor jsem odpovědět musela; nechtěla jsem přemýšlet, co by se stalo, kdybych to neudělala. Povzdechla jsem si a dala zpětné vytáčení. Vzal mi to už po prvním zazvonění.
"Dobré ráno, Nino, nebo bych spíš měl říct poledne?" Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že je jedenáct. Domů jsem přišla ráno okolo šesté, to znamenalo pět hodin spánku. To nestačilo, ne po včerejšku.
"Dobré poledne, Tony," řekla jsem kousavě. "Co potřebuješ? Řekni mi to, ať si můžu zalézt zpátky do postele."
"Ach, vidím, že jsi měla krušnou noc." V jeho hlase bylo slyšet pobavení. "Šlo všechno podle plánu?" Teď už byl jeho hlas vážný.
"Jo, žádný problémy, udělala jsem to přesně, jak jsi chtěl."
"Výborně, to je skvělé," pochvaloval si. "Kdy můžeš přijít ke mně - mám tu jednu neodkladnou záležitost, která si vyžaduje tvůj šarm a vtip." To snad nemůže být pravda! Už měsíc jsem dřela a vyřizovala ty jeho neodkladné záležitosti, navíc jsem ani nechtěla vědět, co to bude, když si to vyžaduje mé schopnosti.
"Slíbil jsi mi volno! Slíbil jsi mi to!" zuřila jsem mu do telefonu. Byla jsem už opravdu dožraná.
"Já vím zlatíčko, já vím, ale tohle je opravdu důležité; jeden mizera mi dluží, no řekněme velké množství peněz." Už ten tón, kterým řekl to 'velké množství' se mi nelíbil, ale on prostě pokračoval dál.
"A navíc teď ještě zmeškal další termín a na zaplacení nejspíš ani nemá, protože můj kontakt mi řekl, že se pozítří chystá odjet." Jasně ty jeho posraný dluhy a ostatní mafiánský záležitosti, to snad fakt nikdy neskončí. Včera jsem musela jít vymáhat peníze od dealerů, kteří mu nechtěli zaplatit za zboží. Měla jsem na ně jít po dobrém, a když ani potom nebudou chtít zaplatit, mám je mučit. Tahle část nebyla moje oblíbená, ale udělala jsem, za co mi zaplatil.
Tony mě našel a je jeho vina, co je ze mě teď. Bylo mi jen 16, když jsem přijela do států ve špinavém kontejneru, prodali mě jako děvku a vůbec je nezajímalo, co se se mnou stane. Prodávala jsem se asi rok, když vedle mě zastavil luxusní mercedes. Nejdřív jsem nevěděla, co chce, když se mě zeptal, jestli se s ním projedu. Nechtěl si mě pronajmout, nechtěl se mnou spát. To jsem věděla už tehdy. Ale neměla jsem co ztratit, tak jsem s ním nasedla do auta. Až později jsem zjistila, že jsem se dostala do světa mafie, nebyla jsem tehdy ani nijak moc překvapená a myslela jsem si, že mě už nic nemůže překvapit. To jsem se ale šeredně spletla, když mi oznámil, co se mnou má v úmyslu.
"Nino, jsi tam ještě?" Vylekaně jsem nadskočila, jak mě Tonyho hlas vylekal a zaklela jsem. "Beru to jako ano, slyšela jsi mě, co jsem ti říkal?"
"Ne, neslyšela, zopakuj mi to." Doslova jsem na něj vrčela do telefonu.
"Ty jsi dnes tolik milá. No dobře, žádal jsem tě, abys přišla ke mně do kanceláře. Nejpozději v jednu." Zaskučela jsem, chtěla jsem se ještě vyspat, ale takhle od toho budu muset upustit.
"Ve dvě. Chci ještě spát. O tom smlouvat nebudu. Tak moc ta tvoje neodkladná záležitost spěchat nemůže, a jestli ano, najdi si někoho jiného."
Slyšela jsem ho něco mumlat do telefonu, ale nerozuměla jsem mu. "Co jsi to říkal?"
"Že stačí, když přijdeš až ve dvě. Ale ani o minutu později. A dones s sebou to, co jsi získala dnes v noci." Usmála jsem se, ale to on nemohl vidět.
"Ráda za tebou přijdu, Tony. A donesu tvé peníze, nic jiného jsem jim nevzala," řekla jsem mu sladkým hlasem.
"Vážně? Zůstaly jim všechny prsty? I zuby? I ostatní části těla? To je škoda." Uchechtla jsem se a ani se nedivila, že má o mně takové mínění. Občas jsem takovéhle věci opravdu dělala.
"Ale no tak, nesměj se, Nino, víš, jak moc si cením tvých schopností. Jsi můj nejlepší zabiják a vymahač, navíc tě mám opravdu rád."
"To ti tak věřím, Tony, ty máš rád tak akorát peníze a moc. Víš, že se pochybuje o tom, jestli máš vůbec rád svého syna, když jsi ho poslal pryč?"
"Jak myslíš, Nino. Dnes ve dvě u mě v kanceláři." A práskl telefonem.
Dotkla jsem se ho snad? Měl snad mě, nebo kohokoliv jiného rád? S ostatními jeho zaměstnanci jsme o tom často diskutovali. Tony na vás působil dojmem chladného mafiánského bosse, kterým taky byl.
Byla jsem ale moc unavená na jakékoli přemýšlení a uvažování. Nastavila jsem si budík na jednu hodinu a zalezla zpátky do postele.
Ještě dvě hodiny spánku. Usnula jsem téměř okamžitě.
Žádné komentáře:
Okomentovat