Kapitola osmá
Nina
Po cestě jsem vylíčila Sarah události posledních dvou dní. Poslouchala celá napjatá, a když jsem zmínila tu část, kdy Tylera postřelili, otočila se do zadu a podívala se na něj směsicí starostlivosti, zvědavosti a ještě něčeho dalšího. Tyler nic neřekl, jen nepříjemně zavrčel a zamračil se. Byl na Sarah ještě pořád naštvaný, protože si sedla vedle mě a on musel trčet na zadním sedadle.
Když jsem parkovala před kancelářemi - garáže byly totiž zavřené - uviděla jsem na parkovišti černý Lexus. Nevěděla jsem, že na dnešek byla domluvená nějaká "oficiální schůzka."
Všichni jsme vystoupili a šli ke skleněným dveřím, které vedly do prostorné haly. V tom ale vyšel muž v šedém obleku s černým proužkem. Měl černou košili a modrou kravatu. Na očích měl brýle a světle hnědé, skoro blond vlasy měl polodlouhé a sčesané do zadu. Byl pěkný, pomyslela jsem si. V tom ale vyšel i další muž. A toho jsem poznala. Sasha.
Kurva, a když to je Sasha, ten druhý musí být…
Nic jsem ale na sobě nedala znát a šla jsem dál, v čele naší malé skupinky. Když jsme se přiblížili asi na dva metry, muž vepředu zpomalil a pokynul mi. S posměškem mě pozdravil. "Slečno Parkerová."
Stálo mě to skoro všechno. Usmála jsem se. "Dobrý den, pane Orlove." A pokračovali jsme dál, každý svou cestou. Nikdo nic neřekl.
Vešli jsme dovnitř a vyjeli výtahem nahoru, do Tonyho kanceláře. Tony tam už byl, vypadal celkem strnule. Ani jsem se nedivila, vzhledem k předchozí návštěvě…
Nechala jsem zavolat Dawn a Nata a připravila se na svoje velké přiznání. Koukla jsem na Tonyho, ale z jeho výrazu tváře ani držení těla jsem nic nevyčetla. Byl mistrem lží a klamu. Já se od něj učila. Učila jsem se dobře. A jak jsem dopadla.
Když se všichni usadili, začala jsem přecházet nervózně po pokoji. Jako tygr v kleci.
"No tak, co se děje?" Nevydržela to už Sarah. Samozřejmě, že ona neměla nejmenší tušení o tom, co se tady děje. Ani pro koho pracuju.
"Sarah, napadlo tě někdy, co dělám, co doopravdy dělám? A pro koho pracuju?"
Hleděla na mě, ale vypadalo to, že v hlavě jí to šrotuje o sto šest.
Nakonec se odhodlala k odpovědi a vypadala celkem naštvaně. "To jsi mi jako celou tu dobu lhala? To že, pracuješ tady jako šéf ochranky a ty ostatní kecy… tomu fakt nemůžu uvěřit, ty mrcho!" Nadechla se a pokračovala. "Co jste jako zač, zasraný ruský mafiáni, nebo co?"
Teď zbystřil Tony. "Pozor na slova, holčičko, a jsme zasraní italští mafiáni."
Vypadala překvapená spíš tím, že se dozvěděla, že patříme k italské větvi mafie, než faktem, že jsme mafie. A vzápětí mi moje domnění potvrdila.
"Nino? Já vždycky myslela, že jsi z Ruska. Proč jsi teda, jen podle mého skromného odhadu, u konkurence?" Ano, tohle byla dobrá otázka, konečně jsme se dostávali k tomu, kvůli čemu jsme tu byli…
Moje úvahy ale přerušil Tyler. "Počkej, proč si myslíš, že je Nina Ruska?"
Sarah se na něj podívala s opovržením. "Jak asi? Viděl jsi ji někdy opilou? Víš, co dělá? Já to teda zažila jen párkrát, ale nechtěla bych si to zopakovat."
"A pročpak, kočko?" nedal si pokoj Tyler. "Pozvracela se ti na boty, nebo co?"
"Za prvé, neříkej mi kočko, a za druhé k tomu co udělala…" Podívala se z okna, jako kdyby přemýšlela a vzpomínala. "Když jednou přišla ke mně do klubu, už byla zlitá pod obraz, ale i tak přijela na motorce… " Uvědomila jsem si, jak to bude pokračovat - na tuhle historku Sarah vzpomíná ráda.
"Sarah, přestaň," řekla jsem a podívala se na ni tvrdým pohledem. Ani to s ní nehnulo a vesele pokračovala dál.
"…no takže přijela na motorce, přiřítila se k baru a vzala mi celou láhev vodky. Šlo to s ní celkem rychle, když jsem si ale myslela, že už bude klid, chytla druhou mízu a vrhla se na chlapa, kterej ji celej večer otravoval. Odněkud vytáhla pistolí, narvala mu ji pod bradu a vyhrožovala mu, že ho na místě odpráskne, pokud se okamžitě nepůjde postavit k protější zdi - ta stěna je ze dřeva. A tady naši milou malou Ninu nenapadlo nic lepšího než po něm házet nože. V jedné ruce flaška vodky, tou druhou házela nože a u toho si zpívala ruskou národní hymnu. Takže co bys z toho vyvodil ty génie? Ještě když vezmu v úvahu, že někdy rusky nadává, tak výsledek mi vyšel jasnej."
Všichni na mě hleděli se směsicí obdivu - jak jinak než Tyler, podezření - Dawn, zděšení - Nate a podivné spokojenosti - Tony. Nechala jsem to být a místo toho se zeptala.
"Víte, jak se jmenuje hlava ruské mafie?" Otázku jsem směřovala hlavně k Tylerovi a Dawn.
Odpověděla mi Dawn. "Jasně, jmenuje se Dimitri Vasiljevič Orlov." Sarah se po mně podívala a vypadala, že jí to všechno docvaklo.
"Jednou jsi mi říkala, že se bojíš někoho, kdo se jmenuje Dimitri. A toho muže před domem jsi oslovila pane Orlove. Chápu to dobře, že se bojíš hlavy ruské mafie? A že tu byl? To se jako normálně vy mafiáni navštěvujete a povídáte si nad kafíčkem a sušenkama od babičky?"
Je vážně chytrá. To jsem jí musela nechat. "Skvěle Sarah, jsi vážně hlavička. A k těm návštěvám - ne, to není normální." Otočila jsem se na Tonyho. "Co tady vlastně chtěl? Věděla jsem, že je ve městě, ale netušila jsem, že si dovolí přijít až sem."
Tony se na mě podíval s lítostivým výrazem. "Přišel sem, protože hledá, teď cituji - 'svoji malou sestřičku'." A kurva. Kurva, kurva a ještě jednou kurva. To je v prdeli.
Teď se probral Tyler. "A proč ji jako hledal tady? To si jako myslí, že tu někde vězníme nějakýho ruskýho parchanta nebo co?"
Zaměřila jsem svou pozornost na Sarah. Ta seděla strnule, byla v šoku. Pospojovala si všechno dohromady. Tyler jako vždy nic nechápal a Dawn s Natem vypadali, že jim to šrotuje na plné obrátky.
Sarah se probrala k životu a vytrhla své tělo ze strnulé polohy. Ale zmohla se jen na šepot. "Nino..." Nic jiného ze sebe nedostala.
"Já to pořád nechápu." Jistě, Tyler.
Sarah se na něj otočila. "Tak přemýšlej, ty idiote! Zkus používat mozek, pokud teda nějakej máš!"
"Možná by pomohlo, kdybys jim řekla, jak se jmenuješ." To byl Tony.
"Jmenuje se Nina Parker! Vždyť to víme všichni!" Tyler. Ale tentokrát zněl zoufale. Asi mu to všechno začalo docházet.
Uchechtla jsem se. "Ne, Tylere." Podívala jsem se na něj, vypadal ztraceně. "Nina Parker není moje jméno. Nebo tedy ne to pravé."
Všichni seděli tiše, nikdo si netroufal říct to, co bylo jasné. Tak jsem vyslovila jméno, které jsem neslyšela už dvanáct let.
"Jmenuju se Nina Vasiljevna Orlov."
Žádné komentáře:
Okomentovat