pondělí 11. června 2012

Kill me quickly - Kapitola 7

Další dílek, užijte si ho :)










Kapitola sedmá
Nathaniel
Jestli si myslela, že nevím, o co jí jde, že mě chce jenom zabavit, tak to byla na omylu. Nebyl jsem na tom teď možná zrovna nejlíp, ale nejsem idiot.
Ale i když jsem na ni byl tak nějak naštvaný a nevěděl jsem, co si mám myslet o jejím včerejším chování, byl jsem rozhodnutý udělat, co mi řekla. Sedět a litovat se tu nebyl zrovna nejlepší nápad.
Tonyho jsem našel v kanceláři. Prohodili jsme pár slov a on mi řekl stejně jako Nina, ať se zabydlím. Nechtěl jsem tu zůstávat, ale prý není zbytí. Večer, až se Nina a Tyler vrátí, si prý všechno vyjasníme.
A pak jsem šel hledat Dawn. Nevěděl jsem kde je a ona nebyla k nalezení, takže jsem to vzdal a šel do pokoje. Včera jsem vlezl do prvního volného, na který jsem narazil.
Až teď jsem si ho prohlédl. Byl neosobní, bílé stěny, tmavě hnědá skříň v jednom rohu, a postel v druhém. Pod oknem byl psací stůl a v protější stěně byly dveře, které vedly do koupelny.
Přestal jsem o všem přemýšlet a zaměřil se na manuální práci – začal jsem si vybalovat to málo věcí, které jsem měl pro případ nouze vždycky v tašce v autě.
Nina
S Tylerem jsme jeli mlčky autem k okrajové části New Yorku, kde měla Sarah svůj bar. Cesta teď odpoledne byla celkem dobrá, žádné dopravní zácpy.
Bylo 15:48 když jsem parkovala před klubem. Vývěsní tabule, která vždycky večer hlásala neonovou září Noční klub Storm, byla teď zhasnutá. Můj odhad času když jsem se probudila u Tylera, byl trochu scestný, ale nechtějte po mně nic, dokud nedostanu svou kávu. A když mám kocovinu, tak ty kávy nejlépe dvě.
Vystoupila jsem a Tyler šel za mnou. Mířila jsem k požárnímu schodišti, které vedlo z boční strany klubu. Vyšli jsme nahoru a stanuli na malé plošině. Prošacovala jsem si kapsy, protože jsem nevěděla, do které jsem si před tím dala klíč od Sarahina bytu.
Zámek cvakl a my jsme pomalu vešli dovnitř. Byl zázrak, že dveře šly otevřít, protože po zemi bylo poházené oblečení, noviny, časopisy, faktury a hromada dalších věcí. Ohlédla jsem se na Tylera, který se šklebil a ze země zvedl černou krajkovou podprsenku. „Nesahej na to, bude naštvaná,“ sykla jsem na něj. Ještě víc se zašklebil, ale podprsenku hodil zpátky na zem. Šli jsme dál a ocitli se v pokoji, který byl obývák, kuchyň i pracovna zároveň. V rohu byla zástěna z tmavého dřeva, za kterou byla postel. Přišla jsem ke kuchyňskému dřezu, ve kterém kupodivu nebylo žádné plesnivějící nádobí, vzala lžičku a s hlasitým křápnutím ji nechala dopadnout do dřezu. Sarah už takhle odpoledne vždycky mívala lehké spaní.
A taky jsem se hned dočkala reakce. „Ať chceš cokoliv, mrcho, doufám, že máš dobrý důvod mě budit v-“ nejspíš se teď dívala na hodiny, „- ve čtyři odpoledne. Sice bych už za chvíli vstávala, ale todle je od tebe hnusný…“
Zpoza zástěny se ozývalo brblání a nadávání, slyšela jsem i šustění přikrývek. Za chvíli se vypotácela ospalá a rozcuchaná Sarah jenom ve spodním prádle. Sledovala jsem Tylerovu reakci, když sebou trhl.
Dokázala jsem si představit, co viděl. Sarah byla vysoká, něco okolo metr sedmdesát, měla pevnou postavu, pěkná prsa a hezký, kulatý zadek a byla skoro celá potetovaná. Vlasy měla obarvené na rudo. Dřív je měla z jedné strany vyholené, ale poslední dobou si je nechávala narůst delší.
„Tak co chceš?“ Pak se na mě konečně podívala a zjistila, že nejsem sama. Zhodnotila Tylera pohledem od hlavy až k patě. „A co tady chce on? Kdo to vůbec je?“
Pousmála jsem se. „Dobré odpoledne Sarah, taky tě rádi vidíme, co kdyby ses šla nejdřív obléct? Mimochodem, tohle je Tyler. Udělám nám kafe. Já jsem měla dneska jenom jedno.“ Přikývla, zastavila se u skříně, která byla po cestě do koupelny a pak za sebou zabouchla dveře.
Přešla jsem ke kuchyňské lince a dala vařit do kávovaru silný kafe. Bude to potřeba. Za chvíli vyšla Sarah oblečená v černých šortkách a v černém nátělníku z jemné síťoviny. Vzhledem k tomu, že jsem plánovala, že bude muset jet s námi, tohle nebylo to nejlepší oblečení.
„Sarah, nespíš budeš muset jet s náma. Můžeš si prosím vzít něco… normálnějšího?“ Zeptala jsem se opatrně. Podívala se na mě naštvaně a překvapeně zároveň.
„A to proč jako? Uvědomuješ si laskavě, že mám za dvě a půl hodiny otvírat klub?“ Jo, věděla jsem to moc dobře, navíc Tyler se na mě díval, jakoby mi právě narostla další hlava.
„Prostě je to důležitý, vypij si v klidu kafe, zavolej někomu, ať za tebe otevře.“ Nechtěla jsem to řešit tady a pak následně znovu v kanceláři. Včera, než jsem se tak zřídila jsme se s Tonym, myslím, shodli na tom, že nastalou situaci budeme muset ostatním vysvětlit. A vzhledem k tomu, že to, co se teď dělo bylo vlastně celé moje vina, bylo na mně, abych to objasnila.
Hodila po mně ještě jedním hnusným a nasraným pohledem a šla se znovu převléct. Káva už byla hotová, tak jsem vyštrachala ze skříňky čistý hrnečky a nalila nám. Tyler si mezitím sedl je stolu, který byl pro čtyři lidi. Přišlo mi jako nesmysl, že bydlí sama a má stůl pro čtyři, ale nikdy jsem jí k tomu nic neřekla.
Netrvalo dlouho, a vyšla z koupeny, tentokrát na sobě měla černé rifle a červené tričko s dlouhým rukávem. Pasovalo jí k vlasům a já si najednou uvědomila, že jí nebylo vidět žádné tetování. Ani ty na hrudníku, protože tričko bylo bez výstřihu, skoro až ke krku.
„Spokojená?“ Zavrčela na mě a přišla k nám, vzala si kafe, a i když bylo horký, vypila skoro polovinu hrnku, pak přešla ke k pultu, vzala si misku, nasypala do ní cereálie a zalila mlékem. Nikdy nepochopím, jak to tak někdo může tak rozmočený a rozbablaný jíst, zkusila jsem to jenom jednou a málem se z toho pozvracela.
„Copak se tak díváš, dáš si taky?“ A strčila mi pod nos misku s tím rozmočeným hnusem. Moc dobře věděla, jak to nesnáším, ale protože jsem ji vzbudila, donutila se převléct a chtěla ji odvést pryč, tak mě prostě musela provokovat a aspoň zkusit mi zkazit náladu. Tak lehce se jí to ale nepovede… Sebrala jsem všechnu odvahu, mile se na ni usmála.
„Víš, že jsem ještě nejedla? Dám si ráda.“ Spadla jí čelist, přesně jak jsem chtěla.
„Pokud vážně chceš, obsluž se sama, víš, kde jsou misky.“ Tak tímhle mě dostala. Ale hrdinně jsem vstala, nasypala cereálie do misky, zalila je mlíkem, vzala lžičku a sedla si.
Pak jsem ten hnus začala jíst. Bylo to odporný, ale byla jsem rozhodnutá, že to zvládnu. Tyler vedle mě se pochechtával a z druhé strany stolu se na mě zubila Sarah.
Myslela jsem, že mě to zabije, ale všechno jsem snědla a opláchla misku pod vodou. Pak jsem si nalila kafe a vypila celý hrnek na ex. To už ani jeden z nich nevydržel a oba vyprskli v řehot.
„Je tu snad něco k smíchu?“ Zeptala jsem se jich, z posledních sil zachovávajíc vážný výraz. Moc dlouho jsem to ale nevydržela a smála jsem se s nimi. Bylo to tak pohodový, že jsem málem zapomněla, proč jsme sem přišli.
„Konec srandy,“ řekla jsem, „dojez to, Sarah, a pojď prosím s náma. Je to fakt důležitý.“ Oba dva zmlkli a Sarah udělala, co jsem jí řekla. Ještě někomu zavolala a poprosila ho, aby za ni otevřel klub.
Za chvíli jsme už scházeli po schodech dolů a nasedali do auta. Měla jsem strach. Bála jsem se říct těm pár lidem o své minulosti. Kdo vlastně jsem… nebo kdo nejsem?

Žádné komentáře:

Okomentovat